Long time no see... weeheheeeee.

Nu, dopadlo to přesně tak, jak jsem si myslela! Fakt dlouho jsem tu nebyla, což je naprosto normální. Stane se to vždycky, když něco nadšeně začnu, prakticky nikdy to nedokončím. Každopádně vznik tohoto článku můžeme považovat za zázrak, či možná důsledek toho, že jsem si nalomila kost v nártu, nemám do čeho dloubnout a jediné, co můžu dělat je čumět na filmy.

Jinak je ale všechno fajn. :)

Vážně dlouho (asi tak 5 minut, páč pak mě to přestalo bavit) jsem přemýšlela, o čem hlubokém a přemýšlivém by tento článek mohl být a . . . VOILÀ . . . nic mě nenapadlo. Překvapivě. V mé hlavě je prázdno, uklizeno, jako v pokojíčku, což není vůbec těžké, protože kromě pár zbytečných textů písniček a pinu od karty, tam nic není.

To je tak, když si člověk omlátí hlavu o školní lavici. Znáte to, když si celou dobu ve škole, v práci nebo kdekoli jinde přejete alespoň na chvíli voraz a pak najednou <puf> a máte volno, jenže vůbec netušíte, co s ním. Sedíte a koukáte. A nudíte se, možná dokonce i začnete uklízet nebo žehlit nebo nedejbože dělat věci do školy a do práce!