Již nadpis napovídá, o čem bude dnešní článek. O tom, jak jsem se rozhodla, že se celý měsíc budu stravovat pouze veganskou stravou.
Jak mě to vlastně napadlo? Těžko říct. Snad mě inspiroval někdo z mých přátel, nebo jsem se prostě nudila a rozhodla se, že by to chtělo v životě trochu změny a vzhledem k tomu, že láska k jídlu tvoří podstatnou část mého života, proč nezačít rovnou u něj?!
Říkala jsem si, že je toB L Á Z N O V S T V Í skvělý nápad, tak jsem do toho hned šla! Předem nutno podotknout, že já jsem ten poslední člověk, o kterém byste si mohli myslet, že bude veganem. Ač se za to cítím špatně, tak i přes trudné osudy zvířat mám maso poměrně ráda, mléko a mléčné výrobky zbožňuji a ani vejce mi nevadí.
Kdybyste někomu z mých přátel nebo rodiny před pár dny řekli, že se ze mě na měsíc stane vegan, pravděpodobně by se složili na zem s křečemi v břiše ze smíchu, proto je to velmi zaskočilo. Abych na sebe ale neházela jen špínu, mám vážně ráda zeleninu a ovoce, bez jablek bych nemohla žít a rajčata jsou skoro moje modla, jen skutečně nejsem zvyklá na to, že tvoří 80 % mého jídelníčku.
Jak jsem zjistila hned první den, chce to hodně vůle a sebeovládání, pokud žijete někde, kde je vždy spousta dobrého neveganského jídla. Musela jsem tedy ihned ambiciózně vyrazit do obchodu a nakoupit si spoustu zeleniny, ovoce, luštěnin, ořechů a všeho, čím si nahradíte to, co vaše tělo bezpodmínečně potřebuje. Už první večer jsem si osahávala hlavu, jestli mi tam náhodou nepučí králičí ušiska, jak jsem tam tak seděla u jídelního stolu a chroupala svou večerní dávku salátu.
Druhý den přišla první rána. Při jedné příležitosti jsme s rodinou navštívili restauraci, kde si všichni objednali ty největší skvosty a já, i přesto, že jsem si prohlédla jídelní lístek ze všech stran, pro sebe nenašla nic jiného, než.... salát. Což by na tom nebylo to nejhorší, kdyby i ten jediný salát, který tam měli, nebyl se sýrem, jež jsem pak složitě vyoperovávala, abych se vůbec najedla.
Říkám vám, lidi, kteří se tváří při jedení salátu takto:
Nu, dost bylo srandy. Jestli jste si někdy mysleli, že utáhnout auto v zubech je těžké, zřejmě jste ještě nezkusili být veganem. Skládám poklony těm, kteří jsou vegany dlouhodobě, ať už jen z hecu, kvůli přátelům, z morálního přesvědčení a bůh ví, čeho všeho dalšího. Já mám za sebou týden a už to mi přijde jako staletí, ale jsem rozhodnutá dodržet to až do konce a kdo ví, třeba se mi to i zalíbí a zvládnu pak žit z rostlinných zdrojů až do konce života (spíš ne).
A co vy, drazí čtenáři? Máte za sebou také nějakou drastickou dietu, nebo se na ní třeba chystáte?
Neváhejte mi napsat do komentářů!
Loučím se =^-^=
P.S.
Držte mi palce!
Jak mě to vlastně napadlo? Těžko říct. Snad mě inspiroval někdo z mých přátel, nebo jsem se prostě nudila a rozhodla se, že by to chtělo v životě trochu změny a vzhledem k tomu, že láska k jídlu tvoří podstatnou část mého života, proč nezačít rovnou u něj?!
Říkala jsem si, že je to
Kdybyste někomu z mých přátel nebo rodiny před pár dny řekli, že se ze mě na měsíc stane vegan, pravděpodobně by se složili na zem s křečemi v břiše ze smíchu, proto je to velmi zaskočilo. Abych na sebe ale neházela jen špínu, mám vážně ráda zeleninu a ovoce, bez jablek bych nemohla žít a rajčata jsou skoro moje modla, jen skutečně nejsem zvyklá na to, že tvoří 80 % mého jídelníčku.
Jak jsem zjistila hned první den, chce to hodně vůle a sebeovládání, pokud žijete někde, kde je vždy spousta dobrého neveganského jídla. Musela jsem tedy ihned ambiciózně vyrazit do obchodu a nakoupit si spoustu zeleniny, ovoce, luštěnin, ořechů a všeho, čím si nahradíte to, co vaše tělo bezpodmínečně potřebuje. Už první večer jsem si osahávala hlavu, jestli mi tam náhodou nepučí králičí ušiska, jak jsem tam tak seděla u jídelního stolu a chroupala svou večerní dávku salátu.
Druhý den přišla první rána. Při jedné příležitosti jsme s rodinou navštívili restauraci, kde si všichni objednali ty největší skvosty a já, i přesto, že jsem si prohlédla jídelní lístek ze všech stran, pro sebe nenašla nic jiného, než.... salát. Což by na tom nebylo to nejhorší, kdyby i ten jediný salát, který tam měli, nebyl se sýrem, jež jsem pak složitě vyoperovávala, abych se vůbec najedla.
Říkám vám, lidi, kteří se tváří při jedení salátu takto:
neexistují. To je hloupost! Takhle to vypadá ve skutečném světě:
A co vy, drazí čtenáři? Máte za sebou také nějakou drastickou dietu, nebo se na ní třeba chystáte?
Neváhejte mi napsat do komentářů!
Loučím se =^-^=
P.S.
Držte mi palce!
